Ruské lži: Seznam

O naší omezené racionalitě, stupiditě, o ruské lživé propagandě, o informační válce proti Ukrajině, s uvedením osmi konkrétních příkladů.

O blbosti

V souvislosti s ukrajinskou krizí, a Moskvou pečlivě připravenou válkou, prozatím hlavně informační, si říkám, jak může tolik mých spoluobčanů přikládat nějakou váhu kremelským tlampačům?  I vzpomenu si na rčení psychologa Hubálka: „Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.“

Samozřejmě se tento slogan nesmírně zalíbil jedinci, který v důsledku opulentních oslav Svého Veličenstva nedávno zvracel na Hradě, jejich prezidentovi Zemanovi. Z jeho překrmených úst, zvyklých na vyjadřovací standard, plný „blbtsů“ a „pitomtsů“, už ovšem „věta Hubálkova“ zněla jinak:

„… podle psychologů tvoří třicet procent populace pitomci, já sázím na těch zbývajících sedmdesát procent …“.

Sázka mu nevyšla.  Zemana volila jasná třetina! Mezi nimi i já. Pardon … mezi nimi „ííí, ááá!“ (M. Z. dostal 2.717 tis. hlasů z 8.420 tis. možných)

Jak je to možné? Proč volíme do státní reprezentace lidi, se kterými nakonec kategoricky nesouhlasíme?  Jednoduše proto, že v určitých okamžicích jednáme jako blbci všichni. I když zase tak úplně blbí nejsme, že ano?

Recepis proti blbosti

Mohou za to zvláštní vlastnosti naší psýché, které shrnul kognitivní vědec Herbert A. Simon pod pojem „omezená racionalita“, a filosof vědy Popper doporučoval coby obranný prostředek proti této fatální omezenosti „kritický racionalismus“.

A protože kritickému myšlení a základní podmínce pro pěstění demokratického ducha – umění diskuse či dialogu – se musíme učit - měli bychom se přednostně seznámit s pracemi vědců, kteří odpovídají na otázky z nejdůležitějších: proč si vzájemně nerozumíme, proč je svět plný konfliktů, proč se necháme tak snadno oklamat. A těch vědců, kteří berou život a svět jako permanentní učení (se). 

Z prehistorie můžeme sáhnou po Sokratově „maieutice“, z novověku po „Psychologii osobních konstruktů“ George A. Kellyho či po „Dialogičnosti a sociální reprezentaci“ Ivany Markové, a z hlediska praktické aplikace známého se věnujmež dialogickým vyučovacím metodám. Ale o tom jindy.

O propagandě

Posledních pár měsíců odevšad slyšíme slova propaganda, propaganda, propaganda. Propaganda kremelská, banderovská, České televize, mainstreamových médií, goebbelsovská, Putinova, apod.

Započněmež tedy definicí – co ta propaganda vlastně je:

V Sillamyho „Psychologickém slovníku“ (str. 161) se dočteme, že: propaganda je „šíření určité myšlenky nebo doktríny za účelem změny názorů, cítění a postojů osoby, skupiny osob nebo populace.

Propaganda je blízká výchově, ale zatímco výchova je spojena s pravdou, propaganda ji vždy nerespektuje. …

Propaganda nemusí být nutně špatná (např. protialkoholní propaganda slouží dobré věci), ale často se používá k pochybným účelům. …

Propaganda, která se snaží formovat určité postoje a vnucovat sociální stereotypy, má totalitní ráz. Směřuje k „podmínění“ jedince tím, že u něho vytváří automatické mechanismy, a snaží se kontrolovat a manipulovat jeho sociální chování (volit určitou stranu, vstoupit do armády atd.).

Cílem propagandy je změna našeho vnímání a uvažování skrze změnu našeho referenčního systému.

Propaganda není všemohoucí a má-li dosáhnout svého cíle, potřebuje ke svému šíření vhodný terén,, nicméně v totalitním režimu, který kontroluje všechny masové sdělovací prostředky, je její moc absolutní.    

Vybíral (2005) pak píše: „Cílem propagandistické kampaně je získat příjemce zprávy na stranu produktora sdělení a manipulací ovládnout jeho názory a hlavně jeho aktivní postoje.

Propagovat lze výrobky, názory, postoje, ideje, osobnosti (extrémním případem je kult osobnosti), „správné“, resp. z hlediska manipulátora žádoucí jednání atd.

Propaganda míří ke změně přítomného a budoucího stavu myšlení a rozhodování adresátů, může však být i „retrospektivní“: propagandou lze přehodnocovat historii. …

Největším kritikem politické propagandy, zaměřené na získávání masové podpory pro válečné operace, na schvalování válek a na historické přehodnocování minulosti, byl ve 20. století Chomsky.“ (čti čomsky)   (str. 165)

/Lingvista Noam Chomsky o propagandě v rozhovoru s Andrewem Marrem: The Big Idea./

Pokrytec Chomsky

Chomsky je obecně známý jako břitký kritik Západu, především své domoviny, U. S. A., a považuje se za levicového liberála. Zároveň je kritikem politické propagandy. Bylo by tedy zajímavé, seznámit se s jeho názorem na ruskou anexi Krymu a na dění na Ukrajině.

V článku „Noam Chomsky na Krymu“ autor Nick Cohen poukazuje na to, že „levicoví aktivisté“, a k těm je řazen i Chomsky, mají obecně problém s kritikou politiky Ruska/SSSR, a uplatňují tak oním prominentním intelektuálem tolik kritizovaný „dvojí standard“ či „dvojí metr“.  

Aktuální Chomskyho názor na ukrajinskou krizi jsem nenašel, zato jsem objevil jeho reakci na ruskou invazi do Gruzie, z roku 2008. Zalíbil se mu názor izraelského ex-ministra zahraničí Šlomo Ben-Amiho, že se Rusko cítí po prohrané studené válce přehlížené a ponižované, a že se vzdá své protizápadní strategie, pokud budou respektovány jeho globální zájmy. Což je strategie poněkud nebezpečná.

Je vůbec zajímavé, že tak sociálně citliví lidé, za něž se leví považují, mohou podporovat režim pokradmého multimiliardáře a megalomana Putina. (pozn.: analýzu majetkových poměrů Vladimíra Vladimíroviče najdete v mém příštím článku „Putin = vor!“)

Cohen svůj komentář končí takto:

„… Pro Ukrajince může být toto poznání poněkud trpké, ale nakonec by měli být rádi, že je naši levicoví morální relativisté nepodporují. Zásady těchto lidí jsou měňavé. Morálka maloměšťácká. Pro věřící, oddané neustále recyklované ideologii, neexistuje člověk, jako oběť útlaku - za oběť ho považují jedině tehdy, když je obětí toho správného druhu útlaku.

Pokud jsou vnímáni jako oběti Západu, a pokud tuto roli dobře zahrají, Západní levice se s nimi solidarizuje. Pokud by jejich země měla tu smůlu, že bude napadena Ruskem, nikoli Spojenými státy, utrpení těchto cizinců jim bude lhostejné a vzdálené, jako … ? – Inu, jako osmnácté století.“

Dvojí metr

To „18. století“ je narážka na Chomského názor, že je sice pravda, že se USA podílejí na globálním násilí jen ze 2%, ale právě proto, že je Američanem, cítí povinnost kritizovat především ta dvě procenta.

Protože je prý velmi snadné odsuzovat zvěrstva někoho jiného, a velmi obtížné svá vlastní.  Z etického hlediska by prý kritika zločinů jiných států měla podobnou hodnotu, jako odsuzovat násilnosti, k nimž došlo v 18. století.

Čímž znalec a rázný kritik vší politické propagandy Chomsky vlastně vysvětlil, proč se ke lživé agresivní propagandě putlerovských médií nevyjadřuje. Specializuje se na U.S. zdroje, nebo nerozumí ruštině, tedy i Rusům.

My Rusům rozumíme, a známe je, jako znal nejslavnější český fašista Valdštejn své pappenheimské.

Poslední otřesný obrázek rozdílu národních mentalit podal včerejší pořad „Události, komentáře“, (27:00), kde se názorově střetla defenzívně vystupující Ukrajinka se zupáckým a sebevědomým blbem-Rusem.

Propaganda v příkladech

Rusko dlouhodobě vede proti Ukrajině propagandistickou válku, která během posledních dvou let nabrala na intenzitě. Cílem ruských tajných služeb, státních „informačních“ agentur, televizních kanálů a internetových serverů bylo narušit proces přidružení Ukrajiny k EU (Západ = nepřítel) a připravit půdu pro případnou vojenskou intervenci (rozšíření Impéria). 

Několik vybraných lží ruských propagandistů:

1: Ozbrojení výrostci na Krymu zabíjejí ruské občany

Putin uvedl jako nejdůležitější důvod invaze „domobrany“ (zelení mužíčkové) na Ukrajinu ohrožení života ruských občanů na Krymu. Mluvčí Rady RF Matvijenková mluvila rovnou o mrtvých Rusech. Následně Rada RF schválila Putinovu žádost o vojenskou intervenci na území Ukrajiny. K podpoře onoho mýtu o řádění zabijáckých extrémistů zveřejnila ruská televize příběh údajné střelby v Simferopolu

Jak uvedli novináři, černě odění lidé, představující „banderovce“, přijeli na místo určení – před sídlo Govminu – v autobusech s emblémem místního zooparku „Tajgan“ a s krymskými poznávacími značkami. Muži byli vyzbrojeni útočnými puškami AK-100 a granátometem RG-94 – nejnovějšími zbraněmi, kterými disponuje pouze ruská armáda.

I když na chodníku ležely „oběti střelby“, nebyly patrné stopy krve. Událost sledoval i novinář ruské opoziční TV-Dožď. Ten objevil na ulici vystřelenou nábojnici od slepého náboje. Kdo na koho střílel se neví. Ruští ozbrojenci na střelbu reagovali zaujetím bojových pozic  před Govminem. Po 15-ti minutách akce skončila s tím, že žádné nebezpečí nehrozí. Ruské TV vše pilně natáčely a patřičně okomentovaly.

Ruský státní kanál „Rossia 24“ ve svém pořadu „Vesti“ zase popsal situaci na Krymu a k tomu promítl archívní záběry z bojů mezi berkutovci a opozičníky v Kyjevě s komentářem, že jde o střety v krymském Simferopolu.

Přesto, že i sám ruský konsul na Krymu tvrdil, že k žádným ztrátám na životech v důsledku přestřelek nedošlo, všechny ruské telekanály vysílaly, že na Krymu střílejí Ukrajinci ruské občany. 

2. Ukrajinci požadují připojení k Rusku

Ruské televize označují separatistické akce na jihovýchodní Ukrajině za „Ruské jaro“. Aktivně se snaží vyvolat dojem, že zde jsou všichni Ukrajinci pro ruskou intervenci a pro připojení k Rusku, a jaksi zamlčují, že účastníky těchto mítinků jsou převážně mimořádně hluční a agresivní „ruští turisté“.

„Právě teď – jsme osvobodili Charkovskou administrativní budovu. A byla nad ní vyvěšena vlajka Ruska. Hádejte kým?“ – píše Mika Ronkajnen, ruský aktivista z Moskvy, známý ruským novinářům tím, že se dříve podílel na diskreditaci domácí opozice.

Tentokrát tento mladík se svými přáteli, účastníky kremelského polit-technologického projektu „Ruské jaro“, zavítal na Ukrajinu.

Domlouvali se spolu po sociálních sítích a přijeli do Charkova autobusy z Rostova na Donu a z Belgorodu.

3. Ukrajinská vlajková loď přešla s celou flotilou na stranu Ruské federace

Téměř od prvních dnů invaze ruských vojsk na Krymu kolovala ruskými médii a všemi kanály „informace“,  že vlajková loď ukrajinského námořnictva, fregata "Hejtman Sahajdačnyj", zběhla k Rusku, a plaví se teď pod její vlajkou. Prý o tom mluvili poslanci Státní dumy a jiné „seriózní zdroje“. Fregata měla kotvit v Sevastopolu nebo v Oděse.

Ve skutečnosti tato loď v tu dobu vůbec neplula v ukrajinských vodách. Účastnila se totiž, spolu s loděmi NATO, protipirátské akce u břehů Somálska.

Nyní kotví na Krétě, stále pod vlajkou Ukrajiny, a posádka je plně připravena sloužit vlasti i v dobách nejtěžších.

Ruská tisková agentura RIA Novosti, s odvoláním na zdroj, ohlásila masové dezerce ukrajinských vojáků, kteří prý přecházejí na ruskou stranu. Napsala: "Někteří vojáci prostě utekli, někteří napsali dopis s rezignací."

Ve skutečnosti tím „zdrojem“ byly fiktivní webové stránky, které si Rusové sami vyrobili – měly simulovat web skutečně existující „Ukrajinské pravdy“.

Všichni ukrajinští vojáci na Krymu zůstali, navzdory všem vojenským provokacím Ruska, věrní přísaze. Tím jediným, co je drží zpátky, je rozkaz nestřílet.? V sociálních sítích vojáci píší o nenávisti vůči Putinovi, a o odhodlání splnit úkol.

 4. Ukrajinci masově prchají do Ruska

Ruský státní kanál „Pěrvyj“ uvedl, že tisíce ukrajinských běženců prchají do Ruska. Nejprve jich mělo být 140.000, později už 600.000.  Jako doklad ukázali záběry, na nichž je kolona automobilů, stojících před závorou, a jedná se prý o ukrajinsko-ruský hraniční přechod.

Přitom vůbec nešlo o hranici východní, ale západní. A o přechod „Šehyny“ ve Lvovské oblasti – tedy o hranici polsko-ukrajinskou. Navíc šlo o zcela normální provoz, bez jakéhokoli navýšení běžné frekvence odbavování.

Na dalším záběru je aktuální stav na rusko-ukrajinském přechodu Goptovka-Nechotojevka v Charkovské oblasti.   Vyjma dvou aut je tam pusto.

Přesto v tu dobu vysílala putinovská Russia Today (RT) zprávu o 675.000 běžencích a povídalo se tam cosi o humanitární katastrofě.

5. Západ podporuje Rusko

V ruských médiích se stal ohledně ukrajinské krize populární John Kerry. Neuváženě se totiž v jednom ze svých proslovů zmínil o tom, že by USA jen velmi nerady obnovily „studenou válku“.

Kremelští to podali po svém: USA nechtějí studenou válku s Ruskem, a jsou proto ochotny spolupracovat s Moskvou a rozhodně se vypořádat „s jakýmikoli bandity a chuligány“. Kromě toho tvrdí, že prezident Barack Obama "má pro ruské národní zájmy plné pochopení. Řekl prý: Chápeme, že Rusko má zájem o Krym." Toto stanovisko „tlumočila“ všechna ruská média, včetně opozičních.

Přitom nejdůležitějším Kerryho sdělení bylo, že USA považují ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině za „bezprecedentní akt agrese“, a že pokud Rusko svůj postoj nezmění, dostane se vlivem sankcí do totální ekonomické izolace. Ve světě se nenašel jediný stát, který by Putina přímo podpořil.

 6. Zákaz ruštiny na Ukrajině

Kanál „Rossia – 1: Vesti“ uvedl, že se nové vedení Ukrajiny chystá odejmout ruskojazyčnému obyvatelstvu občanství, a že užívání ruštiny má být trestné. Dojít k tomu prý má přijetím nového jazykového zákona. Konkrétně „citoval“ lídra „Svobody“ Ťahnyboka.

Ve skutečnosti Ťahnybok navrhl zrušit doposud uplatňovaný, a Janukovyčovou prokremelskou klikou prosazený tzv. jazykový zákon, protože byl přijat v rozporu s Ústavou a vyvolal ve veřejnosti mnoho konfliktů.

Není náhodou, že jeden ze dvou autorů toho zákona je zároveň autorem represivních zákonů proti aktivistům Majdanu z 16. ledna - zločinec a podvodník Kolesničenko. Jelikož byla tato v podstatě správná idea proruskými silami propagandisticky zneužita, prezident Turčynov zrušení vetoval, a „jazykový zákon“ stále platí.

 7. Vedoucími silami Majdanu jsou fašisti, nacisti, banderovci, antisemité 

Kromě ruské mediální sféry lžou samozřejmě i „slavní“ jednotlivci. Např. ruský profesor sociologie, vynálezce Euroasijského svazu,  putinovec, a zasloužilý fašista Dugin řekl toto:

V Kyjevě dominují ultrapraví extrémisté, … jedině oni mohou řešit současné problémy – samozřejmě jedině nedemokratickými metodami – uplatněním diktatury a represe vůči těm, co jsou nepohodlní Západu. Plánují genocidu ruskojazyčného obyvatelstva. Přejí si nacistickou diktaturu. … Západ volá do zbraně a přivedl k moci nacisty. A Biden se objímá s „Trojzubcem“ – s ukrajinskými neonacisty … odmaskovali se …“

Když pomineme to, že Dugin ve svých četných knihách vyzývá k násilí, opěvuje válku, cení si Hitlerovy Třetí říše, prosazuje ruskou formu fašismu, a že je tedy přinejmenším neuvěřitelný pokrytec a licoměrník, je možno kostatovat, že je také neobyčejný lhář.

Nacisté či neonacisté vyznávají rasovou nadřazenost. Fašismus pak totalitní elitářství. „Trojzubec“ nemá politické cíle, Jarošův „Pravý sektor“ je neměl, a Ťahnybokova „Svoboda“ je vlastenecká až nacionalistická strana, kterou nevedou žádní fanatici, což prokázali i nyní.

Ví, že vyvolávají kontroverze, a tak se nederou do vlády a drží se stranou. Hlásí se k demokracii, alespoň slovně, nikoli k extrémismu.

Extrémní je stav zločinci zdevastované Ukrajiny, nikoli těchto Ukrajinců. Že je „Pravý sektor“ marginální silou přiznal i její „místopředseda“ zde – PS má ve 46-miliónové Ukrajině všeho všudy dva až tři tisíce členů. Na Majdanu ale, jakožto organizovaní bojovníci vytvořili akční a úspěšnou „domobranu“, a tak byli zviditelněni.  

Jak se to má na Ukrajině s antisemitismem dosvědčil Jakiv Dov Blajch, předseda Sdružení židovských náboženských organizací, hlavní rabín Kyjeva a Ukrajiny:

Musíme rozlišit dojmy od fakt. Faktem je, že po celou dobu trvání Majdanu až do teď jsme měli jen čtyři případy, které lze považovat za projevy antisemitismu. V celé Ukrajině! Počítám, že v Rusku jich bylo za stejnou dobu nejméně 5x víc. Přitom jeden z těch případů se udál v Simferopolu poté, co ho ovládli ruští ozbrojenci. Za předešlých 22 let se tam nic podobného nestalo. My Židé se na Ukrajině cítíme dobře, a bylo tomu po celých těch 22 let její samostatnosti.

8. Aktivisté Majdanu mají na svědomí četné zločiny

V ruských státních médiích i volně na internetu lze najít řadu „šikovně“ sestříhaných a okomentovaných záběrů, usvědčujících obránce kyjevských barikád a strůjce ukrajinské revoluce ze zločinů.

Přitom ruská strana záměrně zamlčuje nebo zlehčuje, že skuteční zločinci, příslušníci kriminálního podsvětí, tzv. tituškové, spolupracovali s „berkutovci“ a s milicí. Bili, mrzačili a unášeli aktivisty Majdanu.

Státní silové složky je používaly na „špinavou práci“, jak mj. dosvědčila poslankyně ukrajinského Parlamentu Inna Bohoslovská, která v této souvislosti mluvila o bojových klubech z Charkova - „Oplot“ - kolem kterých se tito jedinci scházejí, a mají co do činění s nejvyššími představiteli tohoto 1,5 miliónového města, Kernesem a Dobkinem (Strana regionů).

Na tomto záběru je vidět, jak dva berkutovci s hasičem a civilem odnášejí na nosítkách bezhlavé tělo. Samozřejmě bylo to video prezentováno jako důkaz krutosti „majdanutých“, přitom oblečení toho nešťastníka svědčí spíš pro to, že šlo o jednoho z obránců Majdanu. Svědectví existuje:

Podle Michajla Gavriljuka se z bojů, které proběhly 18.února v Mariinském parku, nevrátilo "padesát lidí." "Stále nevíme, kde jsou," - řekl.

"Měli jsme tam taky svého člověka, a když se odtud zbitý snažil odplazit, viděl, jak tituškové sťali naše kozáky. Dva sťali a dva zaživa skalpovali. Jeho nechali. Mysleli si, že je mrtvý a tak ho hodili mezi mrtvá těla. A odtud tu scénu viděl"- řekl Gavryljuk.

„Sovětští lidé“ u nich a všude

Podobných lží a záměrných zkreslení, týkající se ukrajinské revoluce, bychom mohli najít v ruském mediálním prostoru nepřeberné množství. A panuje všeobecné přesvědčení, že Rusko informační válku vyhrálo. Proč?

Připomeňme si jednu z pouček o propagandě. Cituji ze Sillamyho (2001):

„… Propaganda není všemohoucí a má-li dosáhnout svého cíle, potřebuje ke svému šíření vhodný terén,, nicméně v totalitním režimu, který kontroluje všechny masové sdělovací prostředky, je její moc absolutní. …“   

V Putinově Rusku svoboda slova a projevu hezkých pár let neexistuje. Cenzura se činí. A hledačů pravdy je tam poskrovnu. Totalitní režim tam nepochybně existuje, protože je tam plno „věřících“ totalitářů a velmi málo kriticky myslících demokratů.  … A jak jsme na tom my?

Zdroj:

Argument. (2014, 4. března). Jak ruská média lžou o událostech na Ukrajině svému národu i světu. WEB Argument, Politika: http://argumentua.com/novosti/kak-rossiiskie-smi-lgut-svoemu-narodu-i-miru-o-sobytiyakh-v-ukraine&usg=ALkJrhhObcr-ZB8-zjWJebRa5eNktYxPfQ

Buchert, V. (2009, 20. listopadu). Psycholog Hubálek: Nedivte se ničemu, třetinu národa tvoří pitomci. WEB iDNES.cz, Zprávy:  http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.aspx?c=A091120_152459_domaci_lpo

Cohen, N. (2014, 3. března). Noam Chomsky na Krymu. WEB The Spectator, Bloggers:  http://blogs.spectator.co.uk/coffeehouse/2014/03/chomsky-in-the-crimea/

Chomsky, N. (2008, 11. září). Blíže ke druhé studené válce? WEB CounterPunch: http://www.counterpunch.org/2008/09/11/towards-a-second-cold-war/

Sillamy, N. (2001). Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, str. 161.

Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál, str. 165.