Nepříjemná pravda

O dvou důvodech, proč kremelští cenzoři zničili kariéru úspěšné šéfredaktorky posledního opozičního serveru v Rusku, „Lenta.ru“. Těmi důvody byla existence dvou rozhovorů s vůdci  ukrajinského nacionalistického hnutí „Pravý sektor“, které „Lenta“ na svém webu zveřejnila. „Oba důvody“ uvádím v plném znění, s hypertextovými titulky.

Letící Galina

Dne 12. března 2014 byla ze své pozice šéfredaktorky posledního z mála pozůstalých ruských opozičních/nezávislých médií, serveru „Lenta.ru“, na nátlak kremelských cenzorů odvolána paní Galina Timčenková.

Důvodem prý bylo, že na stránkách serveru zůstal odkaz na šest let starý rozhovor s vůdcem ukrajinského hnutí Pravý sektor, Dmytrem Jarošem, na něhož byl v Rusku vydán zatykač „za výzvy k „extrémismu a terorismu“.  Tento rozhovor byl asi pro „Lentu“ zajímavý svou autenticitou  - Jaroš ho poskytl člence tiskové služby své organizace „Trojzubec“, Maryčce Zarubyňské, a tak v něm byl upřímně prostořeký.

Díky Putlerovým přičinlivým byrokratům, kteří touto formou na text, který by jinak zůstal nepovšimnut, upozornili, se s ním můžeme dopodrobna seznámit. Je neobyčejně pozoruhodné, jak si „banderovec“ Jaroš v tom roce 2008 zavěštil:

1. Důvod

 Dmytro Jaroš: „Dříve nebo později budeme muset bojovat s Moskevskou říší“. (2008)

Bratře veliteli, nedávné události v Gruzii upoutaly pozornost světové veřejnosti. Jak se k tomu staví ukrajinští nacionalisté? Jak se díváte na situaci na Kavkaze?

Gruzie – to není začátek, ale pokračování expanze Moskevské říše. Většina našich spoluobčanů už asi zapomněla, že poměrně nedávno ruské tanky a bitevníky „zhutnili“ zem nezávislé Ičkérie, a etnicky vyčistily čečenské vesnice.  

Tehdy mezinárodní společenství (jeden můj přítel mu neřekne jinak, než „mezinárodní svinstvo“) prodalo Čečnu Moskalům za podporu tažení proti „globálnímu terorizmu“. A nyní USA, Anglie, Francie, Německo sklízejí plody své prodejné politiky.

A netřeba přemýšlet o tom, zda je pro ně gruzínská suverenita důležitější, než ta čečenská. Jednoznačně – nikoli! USA jednoduše vyhodnotily Gruzii jako sféru svého geopolitického vlivu, a jako vhodný transportní koridor. Odtud plyne onen „cit“ pro  obhajobu gruzínských národních zájmů.   

Co více, USA posílily apetit Ruska tím, že oddělily od Srbska Kosovo. Nechovám k tomuto státu, který na Balkánu sehrál roli jakéhosi „miniRuska“, a vždy moskevské politice konkuroval, žádnou úctu. Zachoval se surově – to je fakt. A je fakt, že právě tyto akce NATO Putinovi „uvolnily ruce“ pro další boje na Kavkazu, a pro anexi cizích zemí.

Co se týče války samotné, ona informace, že Moskva připravuje vojenskou operaci proti Gruzii, éterem kolovala už cca rok. Zpravodajské služby Kavkazského emirátu daly několikrát najevo, že mají konkrétní důkazy o přípravách Ruska v jižním Kavkazu, což se následně plně potvrdilo. Proto tyto události nebyly ani pro Gruzii, ani pro nás, ukrajinské nacionalisty, ničím neočekávaným.

Na druhou stranu, právě proto mě některá rozhodnutí gruzínského velení velmi překvapila. Někteří ministři prezidenta Saakašviliho podle svých slov „doufali, že Rusko nezareaguje tak tvrdě“.

To je zajímavé. Počítat s tím,  že se imperiální monstrum bude chovat v souladu s mezinárodními standardy, to je jako přiložit si nabitou pistoli k hlavě, zmáčknout spoušť a myslet si, že nevystřelí, a že můj život bude dlouhý a šťastný.

Dále. Jak mohli začít vojenskou operaci, když předtím nezablokovali jedinou pozemní dopravní tepnu, která spojovala cchinvalský režim s Ruskem? Jmenovitě Rokský tunel?

Proč se gruzínské vrchní velení, informované o rozsáhlých Moskvou vedených vojenských přípravách na tažení proti Gruzii, řádně nepřipravilo k obraně? Proč se Saakašviliho vláda neobrátila se žádostí o pomoc na mudžahedíny Kavkazského emirátu? Proč? Proč? Proč?

Otázek ohledně této vojenské kampaně je ještě mnoho, ale to není to hlavní.

Hlavní je, že gruzínský národ má plné právo na zachování své státní suverenity a územní celistvosti. Hlavní je, že ruská agrese proti Gruzii je ničím neospravedlnitelná.

Hlavní je, že všechny svobodomilovné národy světa jsou povinny poskytnout Gruzii, v jejím boji proti znovuvzkříšenému impériu, veškerou pomoc.  Protože poté, co utrpí „lehké“ vítězství nad Gruzínci, polezou dál.

„Trojzubec“ Stěpana Bandery už 8. srpna 2008 vyjádřil své jasné stanovisko. Po celé Ukrajině jsme uspořádali řadu akcí, spojených s mohutnou informační kampaní a s projevy solidarity. Ubezpečujeme bratrský gruzínský národ v tom, že jsme připraveni Gruzii poskytnout všemožnou pomoc, kterou bude potřebovat, bude-li to v našich silách.

Jak se bude situace na Kavkazu vyvíjet?

Gruzínské ozbrojené síly plně prokázaly svou bojeschopnost: za několik hodin zlikvidovaly armádu jižní Osetie, vedené štábem 58. armády, v čele s ruským generálem Chruljovem, zničily několik desítek kusů obrněnců a tucet letadel, včetně strategického bombardéru Tu-22.

Následné ztráty Moskalů jsou co do živé síly mnohonásobně vyšší, než je tomu u Gruzínců. Gruzie si prakticky plně zachovala svůj bojový duch, národní jednotu a své ozbrojené síly,, získala neocenitelné bojové zkušenosti, jakož i nové hrdiny a mučedníky, obdržela diplomatickou podporu většiny rozvinutých zemí světa, možná získá od NATO nové zbraně, důstojně prošla i ohněm informačně-propagandistické války.  Podle mého názoru se Gruzínci budou dále připravovat na svedení své Vlastenecké války.

V severním Kavkazu budou čím dál častěji probíhat bojové akce mudžahedínů. Budou probíhat na více místech a bude jich víc. Vojenské operace proti „federalistům“, a jejich loutkám z řad národních zrádců, zesílí. 

Stejně, jako se Rusko nikdy nevzdá své pozice. Myslím si, že spolu se svými satelity uzná „nezávislost“ oněch separatistických entit – Abcházie a jižní Osetie. Uskupení moskevských banditů zde navýší svou vojenskou přítomnost. Budou se neustále snažit měnit poměry v Gruzii pomocí různých provokací a „pátých kolon“. Ale přes všechny tyto snahy, Rusko Kavkaz stále víc a víc ztrácí.

Nyní je jasné, že o osudu Gruzie se nerozhoduje jen na jejím území. Movladi Udugov – velitel informačně-analytického oddělení Kavkazského emirátu – nedávno řekl, že „hrozbou pro bezpečnost jižního Kavkazu zůstanou Rusové do doby, dokud budou na severním Kavkazu existovat okupovaná území“.

S tímto stanoviskem souhlasím, a připomínám, že se nejedná jen o Kavkaz, ale také o Ukrajinu, Bělorusko, pobaltské státy a celou východní Evropu, které budou muset žít v neustálém napětí, dokud bude existovat Moskevská říše.

Jediná záruka mírového a civilizovaného rozvoje národů, jejichž osud je s Ruskem nějak spojen, spočívá v úplné likvidaci Říše, a ve vybudování národních státních struktur na jejím území.

Přesně to by mělo být společným cílem a zájmem silových složek všech nezávislých států. Jedině to je zárukou, že krvavý režim podplukovníka Putina „odejde na smetiště dějin“ a nebude dále ohrožovat svobodné národy Evropy a světa.

A jak se promítne nová válka na Kavkazu do situace na Ukrajině?

Události v Ičkérii, Gruzii, Ukrajině – směřují k jedinému cíli, kterým není nic jiného, než ujařmení národů, které si nepřejí žít v moskevské rezervaci. Rusko aktivně obnovuje svou imperiální nadvládu.

A k tomu, aby bylo toto impérium soběstačné, musí nezbytně zabrat Ukrajinu,, i proto, že je zakomponována v samotných základech historických mýtů o „jediné nedělitelné“ a o „třech bratrských slovanských národech“.

Dnešní Ukrajina – to je stát, kde vedle sebe existují dva největší nepřátelé – vnitřní a vnější. Nebezpečnějším je ten nepřítel vnitřní, kterým jsou představitelé „páté kolony“. 

Válka v Gruzii tyto loutky Moskvy ještě více zviditelnila, odhalila ty, kteří po všechna ta léta nezávislosti neusilovali o nic jiného, než o likvidaci všech úspěchů národně-osvobozenecké revoluce z let 1989-91. Nyní se opět projevili v celé své kráse.

Připomínám, jak v první dny ruské válečné agrese toto promoskevské buranstvo k situaci zarytě mlčelo, protože ještě neobdrželo žádné příkazy z „centra“, a nechtělo něco „pokazit“.   

Ale netrvalo dlouho, a všichni ti „bojovníci za právo a spravedlnost v mezinárodních vztazích“ začali jednohlasně obviňovat prezidenta Juščenka a ministra zahraničí Ohryzka ze zaujetí „jednoznačně progruzínské pozice“,  z „vyprovokování Gruzie k etnickým čistkám v jižní Osetii“, odsuzovali „zločinný Saakašviliho režim“, „vojenskou agresi Gruzie proti jižní Osetii“, a všemi hlasy zároveň opěvovali „hrdinné ruské mírotvůrce“, vyzývali k odeslání stovek tun „humanitární pomoci“, k podpoře Kokojtova kriminálního režimu ( mimochodem, cchinvalskou „vládu“ tvoří z  90%  estébáci a ruští oficíři, nikoli Osetínci). Skutečně: „Lež = služebnice Satana“.

Ale vše špatné je pro něco dobré! Nyní máme jasnou a konkrétní představu o lidech, které je třeba v případě napadení Ukrajiny Ruskem neprodleně a nezbytně neutralizovat. Především jde o vedení banditského uskupení, zvaného „Strana regionů“, a o věrchušku tzv. „Litvinova bloku“, samozřejmě i s veškerou rudou spodinou – KPU, SPU, PSPU apod.

Jedině jejich úplná neutralizace a totální „očista“ pomocí ukrajinských silových struktur a angažovaných občanů je klíčem k budoucímu vítězství v případné válce mezi Ruskem a Ukrajinou.

Úhlavním vnějším nepřítelem je imperiální Rusko. Osudová etapa jeho krvavé expanze započala v Gruzii. Další na řadě je Ukrajina. Podle mého názoru Moskva pro Ukrajinu připravila dva možné scénáře.

Možnost první – využije své „páté kolony“, na podzim tohoto roku nebo na jaře roku následujícího, na východě a jihu země vyprovokuje masové nepokoje, a pod záminkou porušování práv ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny a ruských občanů (existence dvojího občanství, mnoho etnických Rusů na Krymu) nám sem pošle svá „mírotvorná vojska“ a vytvoří tu něco jako „Peace-soár“.

Druhá varianta – celoroční „mravenčí práce“ ruských tajných služeb s cílem prosadit v našich prezidentských volbách svého kandidáta (opět – z řad promoskevských otrapů), kterého, samozřejmě nebude většina ukrajinského lidu akceptovat, , dojde k iniciaci občanského konfliktu a ke vstupu „mírotvorců“, pak přinejmenším k rozpadu státu, a přinejhorším k okupaci celého našeho území.

První i druhá varianta se jeví jako zcela reálná, soudě podle koncepčních záměrů, které jsou dílem oficiálního Putinova poradce – hlavy Euroasijského hnutí Dugina, (pozn.: viz článek „Ruský fašismus“) a podle celoplošné propagandy, kterou nehustí jen do národů Ruska, ale i do každého řadového vojáka říšské armády (v Gruzii tito vojáci i důstojníci nepokrytě tvrdili, že příštím jejich „vítězstvím“ bude „vítězství nad Ukrajinou“).

Kromě neustálých potyček na poli ekonomickém je stálým zdrojem Ruskem vyprovokovaných  konfliktů existence ruské Černomořské flotily, a řada dalších snah, v prvé řadě sledujících vyvolání politické nestability na Ukrajině. Jinými slovy, Rusko fakticky s Ukrajinou válčí!

Prozatím ale probíhá pouze první etapa této války – mobilizace a přípravná fáze, a je otázkou času, kdy přejde do etapy bojových akcí.

Máme se my, Ukrajinci, vzdát moskevským okupantům? Budeme jen se založenýma rukama čekat, kdy nás napadnou? Budeme snad riskovat možnost, že jejich nadvláda nám opět přinese milióny obětí, gulagy a hladomor?

Proč jsem tak pesimistický? Být důkladně informován znamená být připraven! Nikdy jsem nebyl stoupencem prezidenta Juščenka, ale v jeho rozhodnutí zvýšit obranyschopnost Ozbrojených sil Ukrajiny ho plně podporuji. To je povzbudivé.

Je ovšem pravda, že z toho, co o ukrajinských silových strukturách vím, mohu konstatovat, že nejslabším článkem našich „siloviků“ není nedostatek moderní výzbroje, střeliva, výstroje a systémů protivzdušné obrany nebo nízká úroveň bojové přípravy.

Hlavním nedostatkem našich obránců vlasti je jejich nízká motivace, nedostatek vlasteneckého nadšení, a potřeby pracovat pro národ, jakož i nedostatečné pochopení reálné hrozby, kterou představuje úhlavní nepřítel našeho státu. 

A jestli tento stav v nejbližší době nezměníme, můžeme se ocitnout v situaci, kdy se boj proti ruským okupačním silám a ozbrojeným kolaborantům stane záležitostí oddílů ukrajinských dobrovolníků, jako tomu bylo v roce 1918, v době UNR.

V naději, že vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny může radikálně zlepšit situaci ohledně bojeschopnosti státu, se my, ukrajinští nacionalisté, hlásíme ke splnění své ústavní povinnosti, a aktivně se připravujeme k obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny.

Zabýváme se celou řadou aktivit, včetně pořádání vzdělávacích seminářů a jiných akcí, s cílem maximálně sloužit národu a vlasti.

Vzhledem k situaci se chci obrátit k sympatizantům naší Organizace a ukrajinského nacionalizmu, kteří jsou připraveni k obraně státu, s výzvou, aby se hlásili na regionálních štábech VO „Trojzubec“ S. Bandery, vstoupili do řad bojovníků, bránících ukrajinský národ, a stali se tak zárukou budoucího vítězství nad Moskevskou říší.

Bratře plukovníku, a co bude s prorusky orientovanými občany Ukrajiny, kteří žijí v jihovýchodních krajích?

Sympatie té části Ukrajinců a představitelů národních menšin, kteří se dosud oddávají svým iluzím, kteří nadšeně hltají splašky imperiálních médií, tyto sympatie se brzy rozplynou, jakmile „ruský voják-osvoboditel“ překročí hranice a rozdrtí luganské nebo krymské vesnice pásy svých tanků.    

Láska „schidňaka“ (pozn.: východňára) k „ruskému bratrovi“ (která je ve skutečnosti značně nadsazená – věřte rodákovi z Naddněpří) rychle vyprchá, jakmile prasácký moskevský vojáček začne rabovat domy a byty bezbranných ukrajinských obyvatel, a přemisťovat do své Domoviny počítače, nábytek, a veškeré příslušenství, včetně budek od suchých záchodů.

Moskevská armáda se od dob Zlaté Hordy, Ivana Hrozného a Petra I. Krvavého příliš nezměnila. Ukrajinci mají do svého genetického kódu vepsánu vzpomínku na Moskaly zlikvidovaný Baturyn, na popravy rytířů svaté msty – hajdamáků, na zničení Záporožské Siče, na zákazy svého jazyka, na boj pod Krutami, na střelbu u Bazaru, na hladomory, na gulagy, na „očistu“ ukrajinských vesnic a měst od „protisovětských živlů“ před i po Druhé světové válce.

Pamatujeme si. A kdo pozapomněl – rázem si vzpomene, jakmile se s „ruskými mírotvorci“ blíže seznámí. Vzpomene si, a zažehne plamen partyzánské války, kterým zahoří celá Ukrajina. A nejen ona.

Ano, dříve nebo později jsme odsouzeni k boji s Moskevskou říší.

Chceme li probudit bojovný duch národa, musíme tomu věnovat ještě mnoho úsilí …

Jsem přesvědčen, že můžeme nad satanskou Moskvou zvítězit, zničit Říši a vybudovat silný, jednotný a nezávislý Ukrajinský stát –  ovšem pouze v případě, že ukrajinský národ soustředí všechny své vnitřní síly kolem národní ideje pod heslem: „Bůh, Ukrajina, Svoboda!“

Pro tuto ideu stojí za to žít, a pokud je třeba – i zemřít.

Děkuji za rozhovor!

Jak je vidět, Jaroš si žádné iluze o Putinovi nedělá. Jako čestný „chochlovský banderovec“ si nedělá iluze ani o „moskalských vojáčcích“, kteří v Gruzii kradli jak straky. Je škoda, že ten rozhovor není nahrán na video – Jaroš má specifický řečový projev, jako všichni velcí mužové – např. podobně, jako římský císař z pythonského velkofilmu „The Life of Brian“. Šlape si na jazyk.  

Ale je pořád lepší, když si někdo šlape na jazyk, a snaží se tento svůj hendikep překonat v obětavé službě bezprizorním mladíkům, než když si jistý megaloman své zakrslictví a vzhled lysé poloopice kompenzuje pošlapáváním lidských životů a mezinárodních dohod.    

2. Důvod

Andrej Tarasenko: My nejsme armáda (2014)

Jako další důvod vyhazovu odpovědné šéfredaktorky Timčenkové média uvedla zveřejnění rozhovoru s jedním z Jarošových lidí, Andrejem Tarasenkem z Pravého sektoru.

Název „Pravý sektor“ nemá ve skutečnosti co dělat s dělením osazenstva politického prostoru na pravé a levé. Pravý sektor = Správná strana. Vzpomeňme, že ve staročeštině znamenalo: „jsi prav“ = máš pravdu („… věřiechu, jako by právi byli, a prawyechu jiným ...“, viz Rajhradský evangeliář, první pol. 14. stol. ). 

„Husité“ z Pravého sektoru nikdy nebyli politickou stranou, která by kandidovala ve volbách, ale díky absolutní nedůvěře, kterou chovají vůči všem politikům Juščenkovy éry, co se dokázali po změně poměrů hbitě přeorientovat v největší podporovatele Viktora Janukovyče, nemají koho volit, a tak se začínají angažovat i v politice. Svého vůdce Jaroše nominovali na prezidentskou kandidátní listinu.

Reportér „Lenty“ Ilja Azar svůj rozhovor s Tarasenkem (10.3.2014) nadepsal: „My nejsme armáda“.

Nacionalisté bojové organizace Pravý sektor jsou považováni za nejvýraznější postavy ukrajinské revoluce. Bojí se jich lidé z východní Ukrajiny, kde jsou ruskými televizními kanály zobrazováni jako neonacisté. … vedoucí odnože PS v Kyjevě Andrej Tarasenko "Lentě.ru" vysvětlil, co vlastně je ten ukrajinský nacionalismus, proč chtějí do politiky, a jak se v případě vojenské invaze  hodlají  vypořádat s ruskou armádou. (…)

Lenta.ru: Proč Pravý sektor (PS) vstupuje do politiky, založí stranu?

Tarasenko : My jsme vždycky říkali, že žádná strana problémy nevyřeší. Jakýkoli řád může být překonán jedině jiným řádem. Jdeme do politiky, ale to neznamená, že se staneme pouhou stranou.  Budeme mít mj. i stranu. Děje jsou spolu provázány, a vzájemně se ovlivňují, a já doufám, že to nepokazíme.

Proč jste lídra PS Dmytra Jaroše nominovali na prezidenta? Vždyť je přece jasné, že vyhrát nemůže.

A kdo říká, že nevyhraje? Uvidíme.

Vždyť Jaroš tak ubere hlasy umírněnějším pravicovým politikům, a tím získá výhodu kandidát Strany regionů Tihipko (bývalý místopředseda vlády, kandidující na jihovýchodě země).

To je nereálné. To, co se stalo na Majdanu, nezměnilo jen zemi a vládu, ale zcela změnilo i lidi. Lidé  Majdanu své vůdce otevřeně kritizují, když říkají něco špatného. Teď se otevřeně hovoří o všem, a tigibkové v takovém prostoru nemohou uspět.

A jak se PS staví k tomu, co se děje ve vládě? Že se začínají navracet politici spojení s třetím prezidentem Juščenkem?

Nám, stejně jako celému ukrajinskému národu, se to nelíbí. Proto jsme také šli do politiky. Protože nás lidé vyzývali, ať do ní jdeme, říkali: "Pokud tam nepůjdete, všechno bude jako dřív."

1.března "PS" vyhlásil mobilizaci. Proč je potřeba více lidí, když je revoluce u konce?

Protože to vypadá, že bude válka. Pokud Ozbrojené síly Ruské federace vtrhnou do Kyjeva, budeme chránit rodnou zemi.

Dosti tvrdě jste se vyjadřovali ohledně ruské invaze na Krymu, tvrdili jste cosi o „vlaku družby“, kterého se krymčané lekli. Proč jste tam nakonec nejeli?

To nebylo stanovisko našeho hnutí. Podle našeho názoru to, co se děje na Krymu - je to samé, jako byl "gruzínský scénář". Rusko dělá vše pro to, aby na Krym někoho nalákalo - buď místní ozbrojené síly, nebo nás. 

Abychom začali osvobozovat, střílet, jako to udělal svého času prezident Gruzie Michail Saakašvili. Zavést situaci do bodu, kterým by mohli ospravedlnit svou agresi.

Proč Putin nyní ztrácí? Proč je celý svět proti této agresi? Protože se situace nevyvíjí podle jeho představ. Jestli bude takto bezdůvodně postupovat i nadále,  bude to jeho jednoznačná porážka.

A když pozemní síly Ruské federace obsadí Doněck, jakou odvetu plánujete?

My nejsme armáda. Nemůžeme odolat divizím, co se opírají o leteckou podporu. Proto by bylo směšné myslet si, že je přemůžeme silou našich dvou až tří tisíc lidí. Pracujeme na obranných plánech, a samozřejmě, budeme nepřítele na sebe vázat ze všech sil.

Snad tím nemyslíte partyzánskou válku, o které vtipkují mí kyjevští přátelé?

To není vtip. Ukrajinci mají s partyzánskou válkou mnoho zkušeností. Ukrajinci jsou velmi dobří vojáci, jsou tím vyhlášení po celém světě. UPA bojovala po mnoho let bez jakékoliv externí pomoci. Taktika jejich partyzánské války se vyučuje v americkém West Pointu.

Ještě před svržením Janukovyče jsme říkali, že jestli dojde k silovému rozehnání Majdanu, jestli budou střílet do bezbranných lidí, začneme s partyzánskou válku. K té by došlo, kdyby Janukovyč neutekl. Pokud by byly ukrajinské ozbrojené síly poraženy, začneme s rozsáhlou partyzánskou válkou. Ukrajina - to není malá Gruzie, a Rusku se tu bude dařit mnohem hůř.

No a teď na Krymu není partyzánská válka nutná?

( zavrčí místo odpovědi. )

Proč ukrajinští nacionalisté považují Krym za tak důležitý? To přece bývala ruská země ...

A na to jste přišel jak?

Nebo tatarská, řekněme. Přece to není Lvov.

Krym – to byla ukrajinská země už od doby, kdy krymsko-tatarský národ ještě neexistoval, a kdy po Moskvě nebylo ani památky. Tvrdit, že je to krymská nebo ruská  země – to je prostě směšné. Je to ukrajinská země od počátku věků.

A to, že se na této zemi krymští Tataři zformovali jako národ, hovoří pouze o tom, že je to i jejich rodná zem. Tak se stalo, že se část naší země stala jejich rodištěm. Víc k tomu říkat netřeba.

Proč ještě vaši bojovníci chodí po Kyjevu s obušky a noži? S cílem někoho zastrašit?

Zastrašovat koho?

To nevím.

My nikoho nezastrašujeme.

Ale jděte.

Je to jedině z důvodu ochrany a sebeobrany. Na Dmytra Jaroše byl vydán zatykač, a máme informace, že sem byla poslána skupina specialistů k jeho likvidaci. Předtím šlo o zátahy SBU na něho i na mě.

Přizná se "PS", že v posledních dnech konfrontace s milicí používal proti nim i střelné zbraně?

My jsme nestříleli nikdy a nikde. Ani na Majdanu, ani mimo něj.

A zbraně jste měli?

Až ke konci, když byla revoluce vyloženě ve fázi bojů. Obrátili jsme se na lidi, kteří jsou vlastníky licencovaných zbraní. Mysleli jsme na to, že může dojít k masovým vraždám střelbou do našich lidí, ty zbraně jim měly sloužit k osobní sebeobraně.

Když nestříleli oni, musel střílet někdo jiný?

My nikoli. Přesně tak.

Pokud řeknete, že "PS" nepoužil zbraně, tak jak byste mohli v ten poslední den konfrontace nad milicí vyhrát, rozehnat je?

Nevím. Buď se zalekli, nebo dostali rozkaz k ústupu. Možná, že se právě v jeden konkrétní okamžik začali vzdalovat, a tak se lidé nahnali dopředu. Nešlo o řízené poziční boje s přestřelkami, ale a chaotický pohyb osob, následovaným chaotickým útěkem policajtů.

Říká se, že mezi padlými v "Nebeské setnině“ není nikdo, kdo by náležel k „Pravému sektoru“. Je to pravda, nebo ne?

To není pravda. Přišli jsme o kluky, ale nebylo jich tolik z jednoho prostého důvodu: připravovali jsme se, akce jsme plánovali, říkali jsme si, kdy je třeba něco podniknout, a kdy ne, kdy se plížit a kdy se stahovat. Naši kluci v jednotkách se řídili příkazy velitelů a starali se o raněné.

Mnoho lidí zemřelo, protože se chaoticky vrhali kupředu zrovna ve chvíli, když na ně začali střílet. Ty akce byly nekoordinované. V nich jsme nebyli. Ještě před pokusem o násilné rozehnání 18. února naše jednotky působily hlavně v ulici Hruševského ve vládní čtvrti.

Tam byli naši poraženi, a tak se přesunuli na barikádu u Evropského náměstí, a tu drželi.  Spálili tam jedno BTR a už neustoupili ani o krok. Na Instytutské byli lidé, kteří reagovali instinktivně a neorganizovaně. Když poliši prorazili obranu a dostali se do našeho týlu, museli jsme se z barikády stáhnout.

Na Instytutské ulici 21. února lidé prostě šli vstříc odstřelovačům, kryti dřevěnými štíty, a zemřeli ...

U nás tomu tak nebylo. Naši lidé plnili rozkazy. A nehrnuli se kupředu s jedinou myšlenkou: „Vše je v pohodě, tak běž!“ To je důvod, proč máme tak málo obětí. Ale jeden z prvních padlých - Bělorus Michail Žižněvský – byl náš.

Nebo v Charkově, při útoku na radnici, když dav mlátil majdanovce, zabili dva z našich (události z 1. března). Prostě  - my se na něčem takovém nesnažíme zviditelnit, a nechováme se, jako někteří, co se slzami v očích křičí, kolik je kde pobitých. To není o PR - to prostě není normální – na něčem takovém se zviditelňovat. (pozn.: proruskými demonstranty byla chátra, autobusy do Charkova dovezená z ruského Belgorodu. Aktivisty Majdanu, kteří vyvěsili na radnici ukrajinskou vlajku, bili a ponižovali. Celou odvetnou akci řídil zločinec Kernes – primátor Charkova, nyní v „domácím vězení“).

"Pravý sektor" loboval za lustrace, ale pokud vidím, zatím žádné nejsou. Mrzí vás to?

Naši právníci nyní připravují návrh lustračního zákona a zákona ohledně držení zbraní. Věříme, že by se lidé měli ozbrojovat. Stejně jako ve Švýcarsku. Je to neutrální země, s malou armádou, ale když je to nutné, může být z celé populace naráz armáda. Myslím si, že je to tak správné.

Říkalo se, že „Pravému sektoru“ nabízeli nějakou důležitou funkci na ministerstvu vnitra, a že se Jaroš stane zástupcem vedoucího Národní bezpečnostní rady. Proč jste se toho vzdali?

Nabídli nám pozici, která nemá žádný vliv a nic se tam neřeší. Řekli jsme si, že můžeme přijmout jakýkoli post, pokud budeme moci ovlivňovat personální politiku. Zdá se, že to nikdo nechtěl. Když sledujete tu zoufalou kádrovou politiku u MVD a jiných ministerstev … A lidé jsou těmito poměry pobouřeni, říkají, že přece kvůli něčemu takovému „Nebeská setnina“ neumírala.

Jaroš rezolutně popírá, že by v „Pravém sektoru“ vládla jakákoli rusofobie ...

Proč si myslíte, že jsme rusofobové? Nemáme žádné fobie. My jsme ukrajinští nacionalisté. To znamená, že máme rádi náš národ, a rádi pro něj pracujeme. Vážíme si každého jiného národa. 

Obecně platí, že cílem každého nacionalismu po celém světě je, budovat mírové soužití na principu národních států. Každý národ by měl mít svůj vlastní stát, rozumíte? Proto v ukrajinském nacionalismu není žádný šovinismus nebo fašismus. Jedná se o zcela odlišné věci.

Ale pro některé aktivisty "Pravého sektoru" je šovinismus, ba i nacismus, typický – časté jsou vtipy o "Židech a Moskalech", svastiky. Nacionalistům se vždy hodí nějaký vnější nepřítel. V Rusku například pronásledují lidi původem ze severního Kavkazu či střední Asie.

Lidi máme různé. Od ultra-mega-nacionalistů po ultra-mega-liberály. Ale národní myšlenka spojuje všechny. To je jediná věc, která může Ukrajinu sjednotit, nemáme nic jiného. Nemáme jednu společnou víru, armáda je v rozkladu, nemáme politiky nebo jinou elitu, které by věřili všichni lidé.

Ale přitom nechováme nenávist k jakémukoli národu. Hlásíme se k tomu, jaký vztah měl Stěpan Bandera ke všem ne-Ukrajincům. Náš spolubojovník je zároveň naším bratrem, jsme neutrální tolerantní – k těm, kdo nám rozumí a podporují nás, i když nikoli aktivně,, a nepřátelsky se chováme k těm, kteří tvrdí, že žádná Ukrajina, ani Ukrajinci či ukrajinština neexistují.

A to bez ohledu na to, jaké národnosti ten člověk je. Nikdy jsme nepřemýšleli v kategoriích národů nebo stran. Vždy jsme lidi hodnotili podle skutků. Takže když mluvíme o Rusku, nemáme tím na mysli  Rusy nebo jejich stát, ale výhradně představitele imperiální politiky Kremlu.

Nedávno se na sociální síti "VKontakte" objevila Jarošova výzva k vůdci čečenských povstalců Doku Umarovovi, aby svými akcemi podpořil Ukrajinu. Později řekl, že stránka byla hacknutá, ale přitom v rozhovoru z roku 2008 Jaroš o svých kontaktech s čečenskými bojovníky mluvil docela otevřeně (viz výše).

To také souvisí s ideologií nacionalismu. Říkáme, že každý národ by měl mít svůj vlastní národní stát. A to platí pro všechny národy, které jsou pod imperiální nadvládou. Proto jsme vždy podporovali a budeme podporovat jakýkoli národ, bojující za svou nezávislost. Čečenci jsou také národem.

Také my jsme za svou nezávislost bojovali stovky let, ale nikdy jsme nepodporovali teroristické akce proti civilnímu obyvatelstvu. Když si probereme celou historii OUN, nikde nenajdeme teroristické útoky, při kterých by zahynulo obyvatelstvo. (pozn.: taková trestuhodná neznalost vlastní historie!)

V tomto smyslu budete muset podpořit i Rusy v Doněcku, kteří se chtějí oddělit od Ukrajiny.

Pletete si pojmy. Já mluvím o národě. A vy o ruských jednotlivcích v Doněcku.

Ale oni tam jsou.

Pokud jsou Rusové podle národnosti, pak patří do Ruské federace. Prosím, v čem je problém? Toto je ukrajinská země, kde žili Ukrajinci po staletí. Chápete ten rozdíl?

To znamená, že Rusové budou muset odejít do Ruska?

Pokud se jim nelíbí na Ukrajině, tak v čem je problém?

Je třeba nějak omezit užívání ruštiny?

To je další imperiální mýtus, že někdo někde nějak omezuje užívání ruského jazyka. Já sám jsem schidňak (východňár - rodák z východní Ukrajiny).  Polovinu svého života jsem komunikoval v ruštině.  Ale teď, když někde na východě promluvím ukrajinsky,  mám problémy.

Ale přitom jste odmítl mluvit se mnou rusky. Proč?

Protože jsem ukrajinský nacionalista. Protože mi rozumíte.

Ano?

Představte si, že přijedu k vám do Moskvy, požádám vás o rozhovor, a poprosím vás, zda byste mluvil ukrajinsky. Vyhovíte mi?

Ale já ukrajinsky neumím.

Já zase neumím rusky, už jsem zapomněl.

V ukrajinském časopise "Reportér" publikoval článek novinář, který strávil dva týdny v utajení v "Pravém sektoru" jako řadový bojovník. Píše o tom, jak Pravý sektor sbíral na ulici opilce, jak zametli se všemi, kteří se jim nelíbili, nebo svým zjevem připomínali „titušku“, a jak zadržené tvrdě vyslýchali na toaletách. Potlačujete nějak tyto praktiky?

Potlačujeme, samozřejmě. To se stávalo po celou dobu. Jak přišli, tak zase odešli. Lidé jsou to mladí,  bojovali, žili na hraně. A v mnohých viděli nepřátele. K řešení těchto konfliktů jsme utvořili speciální vyšetřovací skupinu. Mluvili jsme s těmi, kteří "titušky"identifikovali, prošetřili okolnosti zadržení, a vyvodili odpovědnost. Postupem času jsme se tyto problémy naučili řešit.

"Pravý sektor" se prý nechce distancovat od svého představitele Alexandra Muzyčka (známého jako Saška Bílý) i když se dopustil tak neadekvátních a trestuhodných činů.

A proč bychom se od něj měli distancovat? Vyhrožoval prokurátorovi beze zbraně, jen ho mírně přiškrtil kravatou. Média obvykle vytrhnou nejzajímavější pasáž nebo citaci z reportáže, a tu pak nafouknou do neuvěřitelných rozměrů.

Vlastně tomu prokurátorovi Muzyčko zachránil život. Státní zástupce propustil jedince, který pak způsobil smrt nějaké ženy.  Rozhořčení ozbrojení lidé se chystali, že vypálí prokuraturu i s prokurátorem. Muzyčko chtěl takovému ději předejít, a tak se do prokurátora řádně opřel.

Kdyby mu přinesl květiny, národ by naložil jak jemu, tak i prokurátorovi. Tímto byl konflikt ukončen. Lidé cítili, že byl prokurátor potrestán, a prokurátor dostal šanci své rozhodnutí přezkoumat.

Prý se chystáte pracovat na vylepšení vašeho obrazu u Rusů a ruskojazyčných Ukrajinců, kteří jsou pod vlivem propagandy ruské TV. Máte PR kancelář?

Jsme tím, čím jsme. Nejsme politici. Nikdy jsme nic nefalšovali, nic nového nevymýšlíme, není na to čas. To je důvod, proč nás lidé podporují – protože cítí, že s nimi jednáme na rovinu. Politik toho napovídá hodně, a o ničem. My mluvíme málo, a o to víc děláme. Inteligentní člověk pochopí, a přesvědčovat hlupáka – v tom nevidím žádný smysl.

Polovina země žije na Východě, kde vás lidé vnímají negativně. Plánujete, že v té věci něco uděláte? Pokud ano, jak?

Jsem z Východu, ačkoli několik let žiji v Kyjevě, a Dmytro Jaroš tam žil celý svůj život. Žádné problémy tam nevidím. Je to všechno humbuk, neustále poukazovat na to, že nás nikdo nemá rád. Problémem není to, jací jsme, ale v tom, co děláme a za jaké ideje se stavíme. 

Jednotliví lidé tyto ideje berou za své, a to se týká celé Ukrajiny, lidé nám telefonovali, psali a navštěvovali nás, a většinou právě ti z východní Ukrajiny. 

Polovina členů „Pravého sektoru“ pochází z ruskojazyčného Východu, a polovina mluví ukrajinsky a jsou ze všech regionů naší země. Mísí se spolu, žijí – a společně bojují. Jsou mezi námi i Rusové, kteří mluví jen rusky, a přijeli k nám z Ruska, aby spolu s námi bojovali na barikádách.

Co na to bratr Žižka?

Tolik tedy pan Tarasenko, který má o činech OUN-UPA za světové války, jakož i o panu Banderovi, představy poněkud idealistické, až romantické. Ale jakožto hrdí potomci husitů bychom měli mít pro „banderovce“ jisté pochopení. Za bratra Žižky taktéž zahořela nejedna stodolenka, plná papeženců. Kratochvilné upalování zrádců v sudech v to nepočítaje. A jací že byli naši předkové bojovníci!  No nic. Čo bolo – to bolo. Terazky tu máme Ukrajinu.

Každopádně je zajímavé, že tyto dva krotké rozhovory moskevské cenzory rozlítily – a to natolik, že se pod majitelem „Lenty.ru“ rozkymácela židle, a tak raději tvrdohlavou ženu Galinu nahradil nějakým povolnějším mužem.

Neotřesitelná jistota blbství

Inu, každé samoděržaví je podstaty křehké, o to ocelovější a pevnější musí být ten drát, co ho obtahuje. A o to plechovější musí být huba tlampače, která ty kremelské lži šíří. A jak je vidět, dokonce se i v Rusku najde novinář/ka, který/á se dopustí pravdy a vypustí ji.

Ono se jaksi nehodí představit lidi, kteří jsou propagandisty líčeni jako líté krvežíznivé bestie, oddělující svým nepřátelům hlavy od těl, kteří jsou líčeni jako nacisté, fašisté, antisemité, buzíci, pedofilové, agenti Západu, ztroskotanci, zaprodanci, atd. – ono se jaksi nehodí představit tyto lidi jako lidi.

Sice jde o lidi se svérázným pohledem na svět, přesto jde stále o lidi – se svými touhami, pošetilostmi, chybami, ale i s ideály, které kladou velmi vysoko.  

Zloduch Jaroš vyjevil, že mezinárodní politikou U.S.A. pohrdá, a že se Putin řídí doktrínou ruského fašisty Dugina, a jeho "euroasijstvím". Kdy by to byl řekl, že tento „banderovec“ dokáže být tak jasnozřivý? Proto musel být ruskými cenzory vymazán.

Jarošův pobočník má zase o OUN-UPA představy, které historik Timothy Snyder označil za skutečně tragické. Banderovci sice byli opravdu dokonale organizovaní bojovníci, kteří mnoho let byli schopni odolávat několikanásobné přesile jak německých nacistů, tak stalinské NKVD, ale zdravější by bylo hledět do demokratické budoucnosti, a přečíst si něco o politickém národě a vlastenectví.   

Závěrem slova philosopha

I když Bělohradský dává (ukrajinským) nacionalistům částečně zapravdu, když napsal:

„Myslím si, že demokracie bez národního státu je nemyslitelná. Je totiž založena na svobodné a intenzivní komunikaci, a ta je nemožná bez té zvláštní vazby, která spojuje navzájem lidi mluvící tímtéž jazykem. Národ je společenství přirozené řeči a já zatím neznám žádnou jinou přirozenou řeč než různé národní jazyky. Jen ve společenství přirozené řeči je možná ta komunikace, na níž stojí demokracie a jejímž symbolem je svobodná literatura: komunikace nekontrolovatelná, neplánovatelná a nemanažovatelná. Bez ní by se veřejný prostor brzy stal kořistí plánovačů a manažerů.“

Zdroje:

Azar, I. (2014, 10. 3.). My nejsme armáda: Rozhovor s jedním z vůdců ukrajinského Pravého sektoru. Lenta.ru WEB:  http://lenta.ru/articles/2014/03/10/pravysektor/

BBC –News. (2014, 12. 3.). Russia Lenta.ru editor Timchenko fired in Ukraine row. BBC Europe WEB: http://www.bbc.com/news/world-europe-26543464

Cenzor.net. (2008, 25. 8.). Dmytro Jaroš: Dříve nebo později budeme muset bojovat s Moskevskou říší. Forum Ukrajiny, Cenzor.net WEB:  

http://censor.net.ua/forum/416274/dmitro_yarosh_rano_ili_pozdno_no_my_obrecheny_voevat_s_moskovskoyi_imperieyi