Mnichovan John

O amorální politice ústupků agresorovi, o nedostatku smyslu pro čest, poctivost a realitu, o neschopnosti rozlišit fakta od faktoidů, o  nebezpečnosti ruského neototalitarismu, a o jednom poctivém Ukrajinci, farmáři, bojujícím s korupcí v Rusku. 

Svět trusu a náš

Článek vysloužilého lovce dinosaurů Johna se stal, na poměry serveru iDNES, hitem. Na hitmejkrovy řádky si kliklo přes šestapadesát tisíc klikařů, a věta poznávací „Nepříjemná fakta o tom, proč je svět Rusů a náš na hraně střetu“, vyšplhala se tak až na samotný vrchol žebříčku náladového barometru rosničky Julči.

Ale - kdo by si snad myslel, že mu pán z VeVerek a na Matějské nějaká ta nepříjemná fakta o našich světech prozradí, musel být zklamán. Přesto mu řada návštěvníků Jurského zooparku zahřála karmu, a přidala mu nějaký ten joule, neboť souvětími Johnovými potvrzen byl jeho názor, že Rusko je velké, že Rusové trpěli a vyhráli válku, že se tam chlastá a krade,  resp. kradlo, dokud nepřišel moudrý pan Putin a Rusy nespasil.      

Zasloužilý aplaus v podobě souhlasného frenetického klapotu Entrů pak John sklidil za své nakopnutí Brusele – důvtip Veverčáka v tu chvíli splynul s razancí Kopčema - a papírový bojovník se závislostmi, těšící se na prebendy europoslanectví, rázně odsoudil veškeré EU-provokace ruského Médi Bédi.

Jako milovník folklóru a krmič žebravých hlodavců musím vycenit, že pan John obdařil svými bobky ten správný pažit a nenadělal si do svého. Jenže – zkušenosti nás učí, že bobky nejsou jen ošklivost vzbuzujícím odpadem - jsou zároveň i blahodárným hnojivem, zvyšujícím úrodnost a žírnost.

EU-trávník tak bude posílen, neb kritika demokracii svědčí a byrokracii činí nepotřebnou, zato ruští putlerokraté bobky nepovažují za hnojivo, ale za svinstvo. Proto strádají, a strádati budou úhorem.   

Každopádně – pro mě bylo nepříjemným faktem zjištění, že se argumentace pana Johna podobá vysvětlením  delikventů z knihy lékaře Theodora Dalrympla „Ztraceni v ghettu“, kterými oni přestupci omlouvají svá zločinná jednání tím, že se staví do role pasívní oběti: alkoholik štká „To pivo se ve mně prostě zbláznilo.“… narkoman praví, že „Heroin je všude.“ vrah tvrdí … ten nůž se „do něj zabod“  … „ta pistole vystřelila“,  domácí násilník lká, že „dostal záchvat“ nebo že „už to neudržel“.

Rusové (dle Johna prý 76,1%) prakticky v takovém druhu sebeklamu, jako oni „ztracenci z ghetta“, žijí, a pan Putin je v tomto pocitu všemožně posiluje. Svou argumentací pan John vlastně vyviňuje Rusko, které podle něj není agresorem, ale pouze reaguje na EU-provokace.  Delikventa staví do role oběti.

Nevím, jestli panu Johnovi říká něco termín „mnichovanství“ či „mnichované“.

Krymští sudeťáci

Škoda, že se pan John neúčastnil Runcimanovy … totiž, pardon … Šarapatkovy mise, a nepřijal účast v této evropskými nacisty podporované akci, zvané Referendum o připojení Krymu k Rusku. Setkal by se tam s davem podobně smýšlejících, a mohl si potřást pravicí s tyranosaurem Goblinem.  Ale – kdo ví? Třeba už dostal podobnou pozvánku na candrbál u příležitosti připojení východní Ukrajiny k RF..

Možná bychom si mohli připomenout, co pravil slavný předchůdce našich Úsvitů a VeVerek po svém návratu z mise britské vládě:

„… pro děti těchto českých vetřelců byly stavěny školy ve velké míře; obecně se věří, že české firmy byly podporovány na úkor německých firem v kvótách státních smluv a stát poskytoval podporu a práci pro Čechy více ochotně než pro Němce. Věřím, že tyto stížnosti jsou dobře odůvodněné.

Po dobu své mise jsem neshledal žádnou ochotu ze strany československé vlády pro napravení nebo něco obdobného v adekvátním měřítku ... pocit mezi sudetoněmeckými obyvateli před čtyřmi nebo pěti lety byla beznaděj. Ale vzestup nacistického Německa jim dal novou víru. Vážím si jejich obracení se k příbuzným a jejich eventuální touhu přidat se k Říši jako přirozený vývoj těchto okolností …“

Rusové chtějí do Říše. To je pěkné. Ale co s ne-Rusy?  Chtějí žít v Putinově samoděržaví? Jak proběhlo referendum v jižní Osetii? Jestli si někdo myslí, že pořádání referend je příznakem demokracie, je vůl.

Prvotní je morálka

Demokracie není tyranií většiny. Demokracie se vyznačuje hlavně tím, že hájí práva menšin a zesiluje jejich hlas. Občansky aktivních lidí z řad intelektuální elity jsou ve společnosti  cca 4%. Tedy naprostá, a přitom esenciální a rozhodující menšina.

Demokracie je takové uspořádání společnosti, kde – řečeno s Franklinem - dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda pak je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.

Na Krymu dvojhlavý ruský vlk šavlozubý užral kus ukrajinského jehněčího, a pak si to nechal brojlery přilehlého kurníku odsouhlasit.

Tací, co stojí na straně Putina, stojí na straně obrovské a nestoudné Lži ,a vůle k moci! A ti, co stojí na straně celistvé a samostatné Ukrajiny, stojí na straně Spravedlnosti, a vůle k pravdě.

Morálka je na prvním místě! Úchylové, nejčastěji z řad tzv. ekonomů či ekonomistů, kladou své účetnictví nad morálku. Proto je svět tak bolestivým místem.

Varování a výzva demokratických sil Ruska

Dobře to napsali ruští intelektuálové ve své „Výzvě Kongresu inteligence proti válce, proti sebeizolaci Ruska a proti obnovení totalitarismu“z 19. března 2014:

My, představitelé ruské inteligence, cítíme se být povinováni varovat vládu, aby se nedopustila osudové historické chyby, jakou by byl pokus o ovládnutí území donedávna bratrské země – Ukrajiny – pomocí ruských ozbrojených sil. 

První krok – připojení Krymu k Rusku - již byl proveden, první krev byla prolita. Další kroky tímto směrem by vyústily do nepředstavitelného krveprolití , uvržení Ruska do mezinárodní izolace, k vyloučení ze společenství civilizovaných zemí a k jeho úpadku do sféry zemí třetího světa, ve které uvízne na celá desetiletí.

V současné době, kdy většina našich spoluobčanů nevidí v této agresi začátek nebezpečného dobrodružství, a nevnímá ji jako fatální porušení  mezinárodního práva, ale vnímá ji jako žádoucí návrat k „právu silnějšího“,  silnějšího, který si může dovolit vše – je úkolem všech myslicích a poctivých lidí udělat, co je v jejich silách, aby zamezili realizaci dalšího krutého experimentu v dějinách, který by vedl k sebezničení , jako se to málem stalo v důsledku experimentu komunistického.

Vyzýváme vás,  nenechejte  si vymývat mozek nenávistnou propagandou, nevyvolávejte nenávist mezi bratrskými, nám blízkými i vzdálenými národy, nepomlouvejte, nelžete, nedonášejte,  nelibujte si ve své vlastní morální degradaci,  kterou mylně považujete za vlasteneckou extázi.

V nejdramatičtější okamžiky historie se intelektuálové vždy snažili navrátit do společnosti ztracený morální rozměr – morálka stojí nad státem, nad politikou, nad ekonomikou.

Tento úkol před sebou máme i nyní – získat co nejvíce lidí pro myšlenku mírového řešení konfliktů, jak s Ukrajinou, tak s mezinárodním společenstvím.  Nestavět na tom, co nás rozděluje, ale na tom, co nás spojuje.  

Chceme žít v zemi, která se nemůže a nesmí stát agresorem.  Stavíme se na stranu přemýšlivých a svobodných lidí, kteří jsou označováni  za odpadlíky a zrádce národa. Chceme vést dialog se současným světem, který nebude upadat do prehistorické minulosti. Přejeme si našim dětem předat odkaz svobody a odpovědnosti.

Problematika války a míru je globální, celosvětová, a tak věříme, že naše hnutí podpoří světové společenství.

Vyzýváme všechny, kterým není budování společné lepší budoucnosti lhostejné, aby se k nám přidali.

(podpisy signatářů – vědců, umělců, občanských aktivistů, právníků, zdravotníků, novinářů)

Tak zatímco český John píše z bezpečí svého domova k putinismu  a putinistům smířlivé články, a pomlouvá EU – svou živitelku, Rusové se svědomím a nesehnutou páteří riskují, že budou zaneseni do černé rubriky Vůdci nepřátelských živlů, a budou za to pronásledováni – jen proto, že se v boji proti velké Lži , hlouposti a nespravedlnosti staví na stranu poctivosti, Pravdy a rozumu!

Ale nyní k faktům, které John slíbil a neposkytl. Dodal jen faktoidy.

Rusko = „Horní Volta“ s jadernými raketami

Pan John svými „fakty“ vytvořil dojem, že Rusko je nějakým ekonomickým tygrem, na kterém jsou všichni  závislí. Není to tak! Rusko stále zůstává tím obrem na hliněných nohou, jakým vždy bylo. Pravda – postavilo několik výkladních skříní a kulis, po vzoru pravého Rusa, knížete Potěmkina. Ovšem – i ty „kulisy“ a „výkladní skříně“ stavěli z velké části Evropané.

John napsal, že se životní úroveň Rusů zvyšuje. Také to není pravda. Koupěschopnost obyvatel RF prudce poklesla. Pokradmí oligarchové to – jak jinak – příliš nepocítili.

Rusové jsou na Evropě závislejší v mnohem větší míře, než Evropa na Rusku. Nikdo by jim za jejich mizernou ropu a plyn neplatil tak dobře a spolehlivě, jako země EU.  Proto by případné uvalení sankcí na Rusko, za jeho rozpínavou, a dohody nerespektující politiku, snesla Evropa lépe, než Putlerova říše.

Účinnost sankcí

Jenže … ze zkušeností víme, že hospodářské a jiné sankce diktátorské režimy spíš posilují, než oslabují. Pokud chceme účinně pomoci demokraticky smýšlejícím Rusům, jakož i našim ukrajinským přátelům, musíme to dělat jinak. Sankce jsou ale pochopitelnou odpovědí ve smyslu psychologickém – cítili bychom se poněkud hloupě, kdybychom nepříteli prodali zbraň, kterou by nás pak zmrzačil.

Vynikající ruská novinářka a komentátorka stanice Echo Moskvy, Julie Latyninová se ale domnívá, že U.S.A. může na Rusko uvalit sankce takového druhu, že by to Putinovi nelidé skutečně pocítili, a že Amerika má k tomu prozatím více manévrovacího prostoru, než Unie evropská. Spojené státy mohou:

1 Trestně stíhat lidi z nejbližšího okruhu Putinových přátel (většinou jsou to bandité)

2 Veřejně diskreditovat osoby z ruské vlády pomocí odposlechů – vytvořit jakési „Putinleaks“

3 Výrazně snížit cenu ropy a zemního plynu dle vzoru prezidenta Reagana  - těžbou a vývozem břidlicového plynu, otevřením jeho nalezišť v Polsku a na Ukrajině, zrušením embarga na Íránskou ropu, zvýšením těžby v Saúdské Arábii

Evropa také po zkušenostech přijala „Energetickou chartu“ a dokázala snížit svou závislost na ruských  produktovodech ze 40% roku 2006 na nynějších 25% - a tento podíl může v případě zavření ruských kohoutků kompenzovat celkem rychle. ¨

Navíc – ruští majitelé plynových polí své surovinové zdroje „prodávají“  tak, že odběratelům „dovolí“ investovat do těžební infrastruktury v Rusku, pokud jim odběratel na oplátku prodá svou domácí distribuční síť. To jsou podmínky poněkud nerovné – těžební poměry v Rusku jsou příšerné, realizace technologicky složitá a potřebné náklady vysoké.

Na takové smluvní podmínky lze přistoupit jedině, pokud je partner spolehlivý a není potenciální nepřítel. Pánem je vždy zákazník, nikoli prodávající. A bez západních technologií není Rusko schopno své zásoby vytěžit - je tím slabším hráčem.

Latyninová dodává, že vzhledem nákladům je těžba ruského zemního plynu ve srovnání s americkým břidlicovým naprosto nerentabilní – zvlášť, když se připočtou ruská specifika, jako je všudypřítomná korupce a zlodějina.

Od ventilů k tankům

Novinářka se domnívá, že je možno ruskou mezinárodní politiku nátlaku rozčlenit do třech období:

1 Jsme energetickou velmocí – ovládáme svět pomocí ventilů rozvodu ropy a plynu

2 Čekáme na to, až „bublina“ břidlicového plynu splaskne a navrátíme stav do bodu 1

3 „Bublina“ není bublinou, a tak využijeme armádu, protože Evropané se bojí bojovat  

Takže s ukrajinskou krizí jsme se ocitli v bodě č. 3

Podle Latyninové období stability v Rusku skončilo. „Je v podstatě nová doba. Nevíme, co se stane za týden, nevíme, co se stane za tři dny  …  a Putin používá rétoriku, kterou už svět slyšel.

Podle všeho je možno období, které prožíváme, srovnat s dobou nástupu fašismu. Putin ve svém projevu z 18. března mluvil o Rusku, obklopeném nepřáteli,  o rozděleném národě (Rusko-Ukrajina), o národní jednotě – což třeba z úst představitelů nové vlády Ukrajiny neuslyšíme, ač ji Putin označuje za fašistickou. 

Běžnou součástí Putinova slovníku je termín „národní zrádci“ – což je doslovný překlad německého „Nationalverräter“, slova, kterým své oponenty označoval Hitler.   

Zní pak poněkud zvláštně, že člověk, používající s vysokou frekvencí slova „Rusové“, „odvěká ruská půda“, „sjednocení národa“, vydává své protivníky za fašisty.

Neototalitní Rusko

Julie pak ve svém „Přístupovém kódu“ srovnávala totalitní režimy minulosti a současnosti.   

Ekonomiku diktatur 21. století udržuje vývoz na Západ, odkud se dováží všechno ostatní. Jejich cílem není definitivní porážka Západu, protože by je připravila o moderní technologie a o přísun dovedných řemeslníků, kteří umí pozlatit toalety vůdců a jiných prominentů, o zbohatlících nemluvě.

Útočná rétorika už není příprava na válku, ale způsob, jak uvrhnout občany do propasti paranoie.

Ani jeden takový stát, pseudostát, nebo ideologie, jako je Venezuela, Írán, muslimští saláfisté nebo moskevské prokremelské hnutí „Naši“ samozřejmě nehlásá, že má technologickou převahu nad Západem.  O to víc se však pyšní morální nadřazeností. Netvrdí, že „naše věda a ekonomika je lepší“. Tvrdí, že sice mají lidé na Západě vyšší životní úroveň a chrání je vláda práva, ale „my jsme duchovnější“.

Ideologii starých totalit můžeme nazvat ideologií vítězů. Ale ideologie nových diktatur je určitě ideologií poražených.

Vláda psychopatů

Když od vůdců Ruska slyšíme, že je jejich země obklopena fašisty, a že uniformovaní muži, kteří se objevili na Krymu, jsou síly sebeobrany, každý kvalifikovaný psycholog vám řekne, že takhle mluví společensky vyřízení lidé a psychopati.

Všichni psychopati se pokládají za dovedné manipulátory, a s každým, kdo nepodlehne jejich manipulacím, zachází jako s nepřítelem.

Staré totalitní diktatury zakazovaly emigraci, protože chtěly zapřáhnout nejlepší mozky svých zemí do tvorby nových technologií. Nové totalitní režimy emigraci naopak podporují v naději, že čím méně bude svobodných a nezávisle myslících lidí, tím to bude pro jejich vládce lepší.

Klasické totalitní režimy se spoléhaly na systematický mocenský útlak. Neototalitní režimy podporuje takzvaná „demokratická většina“. Využívají přitom faktu, že chudá, zaostalá a roztrpčená většina bude přirozeně uctívat alfasamčího vůdce, a nenávidět bohaté země prostě proto, že jsou bohaté.

Tradiční totalitní režimy se časem ukázaly jako nestabilní, protože se neobešly bez vysoce vzdělané elity, ale příslušníci této elity časem pochopili, že vládnoucí ideologie je v rozporu se skutečností.

Neototalitní režimy takovou elitu nemají. Mají jen nejvyššího vůdce a jeho přátele.  Nevýkonné a neschopné nicky, které se dostaly k pokladnicím a mocenským strukturám své země, buď díky náhodným známostem, nebo v procesu nepřirozeného výběru.

Obvykle se hlásí ke stejným méněcenným hodnotám, jaké podstrkují masám. Neototalitní režimy se mohou ukázat jako mimořádně odolné. …

Cílem ideologie nových totalit je očištění společnosti od elity. Pokud chcete vědět proč, pak proto, že nejlepší představitelé vědy, obchodu a umění jsou lidé, kteří musejí používat svou hlavu. V dnešním světě se inteligentní člověk může uplatnit buď v demokraciích, nebo v autoritářských státech, jako je Čína.

Nikdo takový však není žádoucí v nových totalitách, kde vládnou psychopati, a nesprávní lidé na nesprávných místech.“     

A nyní od věcí obecných a politických k životnímu příběhu

Rozhovor  s ruským farmářem Vasilijem Melničenkem, autorem výroku: „Delirantní fantazie jsou pro Rusko důležitější, než životní úroveň jeho obyvatel“ (orig.: Uroveň breda previsil uroveň žizni v Rossii)

Povězte — nám něco o obci Galkinskoje. Čím se zabýváte?

Máme velmi dobrou půdu. Kdysi tu byl velký kolchoz. V devadesátých letech bylo všechno zničeno a vypleněno. Nebyl tu žádný dobytek, žádné vybavení, všechno bylo rozkradeno a budovy vyrabovány.

A v roce 2009 mě lidé z vesnice vyzvali, abych se stal předsedou družstva. Teď jsme jedním z největších zemědělských podniků v oblasti. Snažíme se hospodařit tak, abychom naplnili obecní kasu a zajistili lidem na venkově dobře placenou práci.

A co jste dělal předtím?

Pracoval jsem ve svém prvním kolchozu

Kdo u vás pracoval. Místní lidé?

Také. V té době utíkalo hodně lidí z Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu, bylo to hodně rodin. Dokonce nám říkali, že jsme osada kolonistů. Měli jsme tam 25. rodin. Obec měla všechno: dobré silnice, pekárnu, mlýn, cukrárnu, mléčnou farmu, vepřín. Vyráběli jsme nábytek, stropy.

Naprosto souhlasím s názorem, že zemědělci nemají být celoživotně odsouzeni k životu v chaloupce kryté doškem, ale mají být občany se svobodnou volbou povolání. Co když chce být někdo třeba stavitelem? A my jsme svou ekonomiku strukturovali tak, aby si lidé mohli svobodně zvolit profesi, a přitom aby nikdo nechtěl odejít.

Plat je u nás slušný, je tu hezky, práce je dost, máme i internet. Měli jsme středisko distančního vzdělávání. Pomocí internetu lidé studovali na moskevských univerzitách, aniž by museli opustit vesnici.

Tenkrát jsme společnosti a Ministerstvu školství ukázali, jak se dá úspěšně a levně studovat, aniž by bylo třeba měnit místo a hledat si ubytování. Po čtyřech letech jsme vesnici přebudovali k nepoznání. Čtyři roky stačí na to, aby se od základů změnila k lepšímu i naše země.

To všechno jste dokázali bez státní podpory?

Přesně tak! I když stát na nás samozřejmě nezapomněl. Například jsme museli opakovaně platit pokutu. Pak k nám chodily inspekce různých dohlížitelských orgánů, a vysvětlovaly nám, že všechno děláme špatně. Stát se nám stále připomíná. Stejně, jako nám televize nedá zapomenout, jak skvělého máme prezidenta a premiéra.

A co se stalo, že jste v tom družstvu nezůstal?

V roce 1998 ho vypálili.

Konkurence?

Kdepak! Obyčejné bandité, kteří se spolčili se státní správou a s milicí. Jsem jediný z oblasti, který neplatil kozákům ochranu. Takovým těm normálním ruským mužikům, co chodí v modrých kalhotech s lampasy a vybírají výpalné. Říkali tomu „Střecha.

Protože jsme v družstvu měli všechny střechy v pořádku, žádnou novou jsme nepotřebovali, a samozřejmě jsme platit odmítli. V souladu se zásadou, nikdy nikomu za nic neplatit, s výjimkou státu. Stačilo, že jsme platili daně.

Prostě není možné, aby zemědělec, který dělá z ničeho něco, byl nějakými darmožrouty okrádán. Ale mnoho jiných jim platilo.

Naše hospodářství vzkvétalo. Měli jsme programy pro mládež, mladým rodinám jsme stavěli domky.  V zaměstnanecké smlouvě bylo napsáno, že po narození třetího dítěte se novostavba stává jejich vlastnictvím.

Jak to všechno dopadlo?

Dosáhl jsem toho, že soud kozáckou družinu zlikvidoval coby nezákonně vyzbrojenou skupinu. Trvalo to dva roky. Bandité nesmí nosit uniformu.

Pravděpodobně se vám současné všeobecné nadšení pro kozáky moc nelíbí

Naši mocipáni mají své oblíbence. Jak je známo, lidi nejvíce milují lidojedi. Rozhodně se mi takové ty hurá-akce nelíbí. Zdá se, že prezidenta je možno nahradit píáristy. Vezměte si třeba takového  Kurgijana. Nejsem proti celospolečenským kampaním, ale všechno by mělo být řádně zdůvodněno a mělo by to mít nějaký smysl. Kroky prezidenta je třeba prověřovat.

Myslíte si, že prezidenta někdo obchází?

Podívejte se: náhle vymění ministra obrany, a zemědělcům zruší celou státní zakázku. A řeknou, že Serďukov něco ukradl. Jestli to tak skutečně je, nevíme – chtěli jsme armádě prodat brambory.

Nyní je tam Šojgu, a celou objednávku za 100 miliard rublů dostal nějaký moskevský restauratér. Díky tomuto hloupému rozhodnutí zkrachovalo 300 tisíc hospodářství. Někdo by měl prezidentovi vysvětlit, že by ve vládě neměli sedět duševně indisponovaní ministři.

Na fóru jste mluvil o korupci, celý život bojujete proti tunelování a nepřátelskému převzetí. Myslíte si, že ti nahoře o těchto problémech nic neví?

Když je vidím v televizi, zdá se mi, že neví nic. V reálu se zdá, že to každý ví. Naše vláda je jako malé děti: všichni vnímají, všichni cítí, a přitom kálí pod sebe.

Přesto jste se v té věci obrátil na prezidenta.

Když jsem byl mladší, zkoušel jsem všechny cesty. A tak jsem to zkusil i u prezidenta. Chlapi se spolu vždycky domluví. Nakonec jsem se setkání dovolal. Bylo jim to jedno. Zdá se, že není s kým mluvit.

Koho jste se dovolal

Setkal jsem Medveděvem. Kromě toho, že jsem předsedou družstva, považuji se i za žurnalistu. Zeptal jsem se ho na otázky, jako předseda JZD, i jako novinář. Na otázky z oblasti zemědělství.

Na fóru jste kritizoval rozhodnutí Ruska přistoupit k WTO. Jak to ovlivní vaše hospodaření?

Už ovlivnilo. První pohroma se týkala vepřového masa. Naše prasečí farmy určitě měly své nedostatky, ale bylo do nich investováno hodně peněz. Náhle se otevřely hranice, a ruští výrobci nebyli schopní konkurovat. Díky výši úrokových sazeb. Nemůžeme konkurovat zemědělcům, kteří odvádí jen 1% ročně. I se započtením všech dotací platíme pořád o 8-10% více. Jak mohu soupeřit s čínskými farmáři, kteří splácí jen 1%, ještě k tomu po 30 let?

Kromě toho tu máme ještě monopolního dodavatele elektrické energie, který tvrdí, že si nemůže dovolit stlačit cenu elektřiny pod pět rublů. Přitom – tento stožár postavili ještě za Brežněva, tento transformátor o něco později, od té doby do sítě neinvestovali ani kopějku, a teď si vymýšlejí, co všechno by za to nechtěli.

A zase - čínský zemědělec za to samé zaplatí jen 2 rubly. Jak mu mohu konkurovat? Ukazuje se, že jsme vstoupili do WTO nepřipraveni. Také bychom chtěli vyvážet své produkty na Západ a na Východ, ale zatím nejsme schopni uspokojit ani domácí poptávku v Rusku.

Běžte do kteréhokoli obchodu, a zjistíte, že naše lidi sytí společnost "Doširak."(pozn.: korejský výrobce instantních nudlí). Bez ní by to nešlo.

Co bylo třeba udělat?

Po celých 18 let se dohadovali, zda vstoupit či nevstoupit do WTO, a přitom nikoho nenapadlo, že rolníci musí „přezbrojit“. A teď máme být konkurenceschopní s traktory ze sedmdesátých let. Všechny doslova zničili, a to naprosto vědomě. Ta korupce je strašná. Když se naši papaláši rozhodnou postavit čelem k masám, lidé obvykle zakřičí hrůzou.

Máte nějaký recept na boj s korupcí?

Myslím si, že je to docela jednoduché. Stačila by politická vůle jediného člověka. Pokud si prezident pozve k sobě do kanceláře všechny gubernátory a řekne jim: „Od zítřka máme speciální akci – všichni gubernátoři se musí oběsit“, věřte mi, že se 99% skutečně oběsí. Prezident přikázal. Jestli řekne, že nikdo nesmí krást – nikdo nebude krást.

Tak proč ten příkaz nevydá

Myslím, že se bojí. Zbabělost.

A opoziční politici by se s korupcí mohli nějak vypořádat?

Máme nějaké?

No, o Alexeji Navalném jste slyšel?

Slyšel, samozřejmě. Správný chlap.

Ten by mohl s korupcí zatočit?

Tato společnost nemá na skutečném boji s korupcí žádný zájem. Proč nikdo nebojuje a neprotestuje? Protože se společnost adaptovala – jídlo nějaké máme, důchody se vyplácejí. Je těžké něco měnit. A co když to nevyjde? Proto jsme nuceni žít v takové stagnaci.

Podle mého názoru společenská poptávka existuje.

A kde? Jak vypukla Serďukovova aféra, čekal jsem, že do dvou, tří dnů bude Rudé náměstí plné pěti až deseti tisíc důstojníků, co zavelí: „Cara všech děl nabíjet! Vlezte si do hlavně, soudruhu Serďukove!“

Těmi důstojníky nemám na mysli vojenskou hodnost, ale lidi se smyslem pro čest. Vidíme kolem sebe jen samé fňukny, co si stěžují, že nemohou dostat byt, a že nemohou dostat to a ono. Ale pokud nectíte uniformu, co byste ještě chtěli, že?

A co se stát prezidentem?

Rusko působí dojmem velké země, ale to je asi tak všechno. Musíme tuto situaci změnit. Zdá se mi, že bych se s tím vypořádal. Jaký je rozdíl, velíte-li třem slepicím, a nebo dvaceti? Chcete-li být prezidentem, potřebujete cca deset poctivých lidí, co se spolu dohodnou, že nebudou krást.

Chystáte se k něčemu takovému?

Samozřejmě nikoli. Jsem dobrým předsedou družstva, zelí se urodilo, mám překrásnou řepu, taky krásné králíky. Za nic bych svou vesnici nevyměnil a rád pomáhám lidem. U nás na vsi máme krásné ženy. Zde se můžete o sebe postarat.

Když naši obec napadli kozáci, naši chlapi se s nimi vypořádali jako praví ruští bohatýři.  A baby taky – šly bojovat na život a na smrt za obec a své děti.

Na Blatném nebylo za kým stát. Všichni byli tenkrát pobouřeni z toho,  jak chrapounsky  se vláda chová, ale nic se těmi protesty nezměnilo – vláda se chová pořád stejně.

To bylo v roce 1998?

Ano. Tenkrát jsem přiletěl ze služební cesty, svolal jsem chlapy, abych se informoval, co se stalo. Řekli mi: „Mysleli si, že nás za to zbijí.“ Zbabělost. Copak i za to může korupce? Mohou za to Američané, nebo Poláci nebo snad Gruzíni? Ne! Za to si můžeme jedině my sami.

Tvrdíte tedy, že nikdo bojovat nechce? A co na Blatném?

Na Blatném jsem byl, přijel jsem speciálně kvůli tomu protestu. Bylo to poučné. Zúčastnit, seznámit se s někým a s něčím. Jenže na Blatném nebylo za kým jít. Pak byli všichni pobouřeni, že se vláda zachovala jako parta neotesanců, ale nic na tom nezměnili. Také tam nebyli lidé „od pluhu“. Přišli jsme o podporu těchto lidí – této třídy.

Proč tam nebyli?

Vždyť jsou to přece Rusové, a ruský mužik se, co svět světem stojí, vždy bál. Už nepřijdou.

Ale na Blatném to byli taky Rusové.

Ale na Blatném nebyli prostí mužici. Dovedu si živě představit, jak byl Putin překvapen: „Copak zrovna vy to máte zapotřebí?“

Střední třída byla statečnější?

Zajisté. Ovšem – to byla průměrná, nikoli střední třída, protože střední třída v Rusku vůbec neexistuje. Střední třída - to nejsou ti, co více dostali, ale ti, co více vydělali. Podívejte se, všichni tvrdí, že nám vzrostlo HDP, a já jim stále vysvětluji, že naše HDP už oslavilo šedesáté narozeniny, a v tomto věku už lidé nerostou.

Nemáme z čeho růst, nevyrábíme, pouze jeden druhému poskytujeme různé služby. Došli jsme do stádia, kdy je výhodné být invalidou nebo takzvanou matkou početné rodiny. Co se s takovým národem stane?

Přál bych si, aby si naší země vážili pro její kvality, abychom měli skutečnou místní samosprávu, potom žádné problémy s občanskou společností nebudou. Copak je to tak těžké?

Skutečně je to těžké.

A já si myslím, že se naše nejvyšší papalášstvo té místní samosprávy prostě bojí. Obávají se, že lidé k nim pak nebudou loajální. Ale já jsem naopak přesvědčen, že na světě nejsou loajálnější lidé, než samostatně a soukromě hospodařící rolníci.

No, když jsou loajální i tak, proč se tím vůbec zabývat?

Jenže oni nejsou loajální, jsou lhostejní. Nestarají se, že je z 800 lidí na venkově 600 nezaměstnaných, nebo že jim byl zvolen Vladimírem Vladimírovičem nový gubernátor. Celý státní aparát je nastaven tak, aby zrovna takovými byli. Ani jednou jsme nezkusili dát moc do rukou poctivým a slušným lidem, z předložené nabídky jsme vybrali ty lepší, a dopadlo to podle toho.

Kde vzít ty čestné?

Je nás přece 140 miliónů. Existují lidé, kteří se rádi dívají na koncerty „Borji Mojsejeva“ a na „Dům-2“, to je lidská slabost. Ale jsou i tací, kteří se na něco takového nedívají, a z těch bychom měli vybírat.

Ale nemůžeme je do Kremlu odvléct násilím.

Ano, zkusil bych volby nahradit losováním. Kdo vyhraje, bude prezidentem. Nebude v tom žádný rozdíl, jen bude větší šance, že z tisíce losovaných bude jeden ten pravý.

Bavíte se o tom se svými pracovníky? Čeho chcete dosáhnout?

Chci, aby byli schopni sebevědomě vystoupit a říct našemu držiteli moci: „Když už jste naším prezidentem, tak něco pořádného dělejte, a jestli s tím máte problém, vybereme si jiného prezidenta.“ Třeba si najmeme někoho z ulice. Nic se tím nepokazí.

A nakolik jsou lidé venkova k takovému jednání připraveni? Jaká panuje nálada?

Panuje beznaděj. A nejen na vsi. I ve městech či aglomeracích. Přitom pracovat umíme. My, lidé venkova, jsme vyvinuli nové filtrační materiály, spustili jsme průmyslovou výrobu, vyvážíme do zahraničí, vyvinuli  jsme mnoho nových materiálů na bázi křemíku.

Zdá se mi, že jsme na tom lépe, než "Skolkovo". Protože my se činíme, abychom dobře žili a Skolkovo se snaží hlavně utratit co nejvíce peněz. Prosperují díky státním zakázkám. Stává se, že když se jakožto podnikatel nechcete o svůj byznys s nikým podělit, nechají vás zbankrotovat, zavřou do vězení a pustí vás, až změníte názor.

Co byste doporučil prezidentovi?

Čím je člověk výše, tím více se mu zdá, že stát vypadá lépe a lépe. Ale my, co žijeme dole, vidíme jeho skutečný stav. Myslím si, že by prezident měl jednoduše dělat svou práci. Poctivě a pořádně. Chtěl jsem říct, že by měl stanout k lidu čelem, ale to raději ne. Protože když k něčemu takovému v dějinách došlo, národ obyčejně vykřikl hrůzou.

Kdo je Vasilij Melničenko:

Vasilij Melničenko se narodil na Ukrajině v roce 1954. Vyrůstal na vesnici, absolvoval tam školu. Vystudoval Umanskou zemědělskou akademii. V roce 1987 se přestěhoval na Ural. Podle Melničenka ho z Ukrajiny vyhnali za kritiku nespravedlivého sovětského důchodového systému a stranických organizací. Jeho práce se nelíbila tamním stranickým aparátčíkům.

Na Urale se zabýval výrobou mramorových náhrobků. O dva roky později ho předseda výkonného výboru požádal, aby vedl sovchoz, který právě opustilo bývalého vedení.

V roce 1995 zvítězili v celoruské soutěži s projektem sociálně-ekonomického rozvoje venkovských oblastí, v té době žilo v obci na 260 lidí. Ale již v roce 1998 byla tato vesnice vypálena místními kozáky, když jim podnikatel odmítl zaplatit.

V roce 1999 Melničenko začal bojovat s tuneláři, s případy nepřátelského převzetí, a věnoval se bezplatnému právnímu poradenství pro občany Kamyšlovského kraje a Sverdlovské oblasti. Poté začal pracovat v novinách "Teritorium lidové moci." 

Jako novinář Vasilij Melničenko získal Sacharovovu cenu a prémii Arťoma Borovika, vyhrál všeruskou soutěž investigativních novinářů v kategorii boje proti korupci. Za tuto činnost byl pronásledován, několikrát byl zbit a nezákonně zadržován.

V roce 2008 se stal Melničenko předsedou SPK „Galkinský“. Od ledna 2013 v obci Galkinské realizuje, s podporou Kudrinova Výboru pro občanské iniciativy , svůj projekt „Nová vesnice – nová civilizace.“ Účelem projektu je zavést na venkově diverzifikované hospodaření a rozvíjet podnikatelské aktivity, které by naplnily obecní rozpočty.

Věta závěrem

Doufám, že se pan John, jakož i jiní obhájci politiky Vladimíra Vladimíroviče, s názory ruského Ukrajince Melničenka a Rusky Latyninové seznámí, a poopraví si svůj nesprávný názor. Nejen na situaci na Ukrajině a v Rusku.

Zdroje:

Dalrymple, T. (2011). Ztraceni v ghettu. Voznice: Leda, str. 10.

Iljin, A. (2013, 4. července). Hvězda Youtube, Ukrajinec Melničenko, farmář: o Rusku, Putinovi a kreativní třídě. WEB Argument, Hrdinové naší doby: http://argumentua.com/stati/zvezda-youtube-fermer-ukrainets-melnichenko-o-rossii-putine-i-kreativnom-klasse&usg=ALkJrhgEb4wC5a5aaxTk6Yn6xTEW0NGUGw

John, R. (2014, 17. března). Nepříjemná fakta o tom, proč je svět Rusů a náš na hraně střetu. WEB blog.iDNES.cz: http://radekjohn.blog.idnes.cz/c/401337/Neprijemna-fakta-o-tom-proc-je-svet-Rusu-a-nas-na-hrane-stretu.html

Latynina, J. (2014, 1., 8., 15., 22. března). Přístupový kód – autorský pořad. WEB Rádio Echo Moskvy: http://www.echo.msk.ru/contributors/324/

NovayaGazeta. (2014, 20. března). Výzva Kongresu inteligence proti válce, proti sebeizolaci Ruska a proti obnovení totalitarismu. WEB Novaja Gazeta: http://www.novayagazeta.ru/news/1679678.html